Magnetofon, tak jak jej známe v dnešní podobě, se zrodil v roce 1941 u firmy Telefunken, kde byl zcela náhodně objeven princip vysokofrekvenční předmagnetizace. Původ magnetofonu sahá až do roku 1897, kdy dánský inženýr Valdemar Poulsen vynalezl telegrafofon, zařízení pro nahrávání telegrafie na ocelový drát. Další vývoj nastal po objevu elektronek, přesto až do konce druhé světové války byla nahrávací technika na magnetický pás používána jen v rozhlase (tzv. blattnerfony), pásky byly ocelové, přístroje rozměrné a obsluha náročná. V roce 1939 firma BASF předvedla první magnetofonové pásky z celuloidu, na jedné straně opatřené vrstvou z kysličníku železa. Ve druhé světové válce došlo k rozvoji magnetofonů pro špionážní účely a také pro rozhlasovou techniku. Domácnosti si ještě chvíli musely počkat.
Československá radiotechnika se po válce věnovala jiným úkolům, než komerčním magnetofonům. Meopta Přerov začala v roce 1949 vyrábět magnetofon "Paratus" se záznamem na tenký ocelový drát, avšak pouze pro průmyslové účely. Až cca do roku 1954 byl na magnetofonovém poli klid. Teprve když se podařilo rok předtím zahájit vysílání Československé televize, což byl prvořadý úkol, bylo 7. května 1954 usnesením ÚV KSČ rozhodnuto o výrobě magnetofonů pro veřejnost. Zároveň byla v Gramofonových závodech zahájena výroba plněného magnetofonového pásku Supraphon "L".
Ještě předtím byl zmírněn zákon o držení nahrávacích zařízení, který považoval přechovávání nahrávačů za trestné. Nyní bylo magnetofon, ať již koupený, nebo postavený amatérsky pouze nutno zaevidovat na Ústředním radioklubu v Praze. Pásky bylo možno koupit v jediném obchodě na Stalinově (dnes Vinohradské) třídě v Praze, bylo však nutno přinést z velitelství SNB na Perštýně potvrzení o třídní spolehlivosti kupujícího. Tyto relikty doby zanikly během příštích dvou let. Nastala éra amatérských konstrukcí a individuálního dovozu magnetofonů z okolních států, zejména z NDR. Národní podnik Tesla zahájil v pobočce Valašské Meziříčí výrobu magnetofonového adaptoru 2AN38000, tedy jednoduché mechaniky bez motoru, jejíž pohon zajišťoval běžný gramofon. Zesilovač v samostatné skříňce neměl výkonový stupeň a připojoval se k rozhlasovému přijímači.
I další pobočky Tesly představily své magnetofony. Tesla Pardubice vyrobila v roce 1956 přístroj MGK10, jehož šasi bylo použito v hudební skříni Jubilant. Metra Ústí nad Labem vyvinula přístroj s vertikálním posuvem hlav pro přepínání stop. Koncepce přístroje a nekompatibilita s pásky nahranými na jiných magnetofonech odsoudila tento nahrávač k zániku. Gramofonové závody měly v roce 1959 na trhu luxusní magnetofon MF2, později MF2A, s možností reversního chodu a dálkového ovládání. Není bez zajímavosti, že na trhu byl i magnetofon Memoton soukromé firmy Hrdlička a spol., prodával se za 4000,- Kčs. Slibný vývoj firmy ukončil znárodňovací proces.
Výroba magnetofonů nadále pokračovala v Tesle Pardubice, kde se začal v roce 1959 vyrábět magnetofon Sonet. Z něj vznikl dnes již legendární Sonet Duo, dvourychlostní kufříkový magnetofon s šoupátkovým ovládáním chráněným čs. patentem. Další vývoj čs. magnetofonů byl ve znamení tranzistorů a přesunu výroby do Tesly Přelouč. Pokračovatel Sonetu Duo, magnetofon B3 měl již částečně tranzistorové osazení, další model B4 byl zcela tranzistorový.
V roce 1968 byla zahájena výroba kazetového magnetofonu A3 na kazety typu Compact Cassette, jen čtyři roky po uvedení tohoto systému firmou Philips na trh. Poslední monofonní cívkový magnetofon B700, byl vyráběn v 80. letech, stereofonní se vyráběly až cca do roku 1990. Kazetové magnetofony se vyráběly až do zániku koncernu Tesla. Seznam magnetofonů obsahuje všechny komerční přístroje z produkce n.p. Tesla, nejsou zde uvedeny speciální magnetofony a cívkové magnetofony Tesly Pardubice, vyráběné ve spolupráci s polským výrobcem Unitra.
Stav výroby magnetofonů na sklonku 70. let dokumentuje rozhovor s ing. Dimitrijem Tjunikovem, vedoucím oboru záznamové techniky závodu Tesla Přelouč v časopise Amatérské radio 7/1978.